Název

2015-03-28 - Strousbergova dráha 1. část: Zaječov–výhybka

Popis

O víkendu 28. a 29. března 2015 jsme se s Klubem dráhařů vydali po pozůstatcích další nedostavěné trati a to Strousbergovy dráhy do západních Čech. Z důvodů spíše organizačních jsme procházku pojali trochu netradičně. Začali jsme u silnice u Zaječova, nedaleko konce provozovaného úseku, a pokračovali po „výhybku“, tj. odbočný bod odbočky k nádraží v Kařízku. Poté jsme pokračovali po této odbočce. Mimo trasu jsme se vrátili zpět. Jelikož je následný úsek za výhybkou rozorán v poli, přešli jsme přímo k ovčinci na kraji lesa a odtud jsme pokračovali opět po trase. Došli jsme tak až po dálnici, kterou nelze přímo překonat. Proto jsme zahli k podjezdu silnice vedoucí od opuštěného nádraží ve Zirohu do lokality Pětidomí. Odtud pak proti směru našeho postupu do míst, kde přeházela trasa na tuto stranu dnešní dálnice. Zde také odbočovala první odbočka (počítaje od Františkova resp. Zbirohu) a to do lomu. Na jejím konci jsme trasu opustili a spustili jsme se lesem k Pětidomí, kde jsme se na trasu napojili kousek od podjezdu. Vynechali jsme tak krátký úsek, který je však stejně dnes v zahradách, takže neprostupný. Odtud pak vedla naše cesta po tělese nebo v jeho blízkosti až do Zbiroha. Dále vedla trasa do Františkova. Toto jsme již vzali spíše zrychleně, protože nás tlačil čas na autobus. Správně trasa za prvním rybníkem přechází na opačný břeh potoka, ale zde je zřejmě v zahradách, takže průchodnost by byla prachbídná. Proto jsme setrvali na našem a pouze odhadovali, kudy vede těleso. Po dostižení Františkova jsme po krátkém čekání odjeli z Františkova přímým autobusem přes Zbiroh na novou zastávku Kařez. Trasa autbusu vede kolem opuštěného nádraží ve Zbirohu, přejede přes trať na jižní (východní) stranu, dále se u bývalého motorestu dotkne trasy dráhy a zpět přejíždí u zastávky, kde svou jízdu ukončí na malém přestupním terminálu. Odtud jsme pokračovali na nocleh do Rokycan.

Druhý den ráno jsme se podívali na nějaké drážní pozůstatky v Rokycanech a po individuální snídani v hale nádraží se přesunuli na nedaleké autobusové nádraží. Autobusem jsme přejeli do Dobřívi, kde jsme vystoupili poblíž fořtovny. Po příchodu na trasu jsme pak popošli na chvíli do míst, kde končí pozůstatky a poté jsme se již vydali po trase. Kousek před Strašicemi, kde začínal využívaný úsek jsme trasu opustili, protože vedla obsazenou pastvinou s hovězím skotem (nejspíše i mužského rodu) a v tom případě není záhodno si s ním něco začínat. Stejně ale zde nejsou žádné pozůstatky. Na pastvině byla poslední (třetí?) odbočka do železáren. My jsme ale přešli obcí k místům, kde se v zástavbě trošku unikátně zachoval zářez. Po projití tímto zářezem jsme museli odbočit, protože další trasa vede bývalým autoparkem místních kasáren a tento prostor je nepřístupný. Bohužel nebyla možnost jakéhokoli oběda a navíc začalo trochu pršet. A tak jsme si udělali jen krátkou pauzu strávenou ve výklenku zadního vchodu do restaurace a pojedli jsme něco ze svých zásob. Jelikož déšť mezitím trochu ustal, vydali jsme se přes prostor bývalých kasáren „nahoru“ k jejich bráně. Dále po poplachové cestě (přičemž jsme ještě zahli krátce k bráně areálu, kde je zbírka dopravních prostředků). Kousek dále jsme pak zahli ke kraji lesa, kde je zachováno krátké těleso – násep a dále k nedalekému rybníčku, kde je na levé straně podél něj zachováno těleso s „hrobečky“. Odtud podél nšj a později přes obec Těně k památnému Peškovu dubu a polní cestou na kraj lesa. Tato cesta, ač zdola vypadá její stoupání značně nedrážně, je skutečně pozůstatkem trasy (zhora to už tak nevypadá), o čemž každého přesvědčí navazující těleso – násep, který poněkud dále má i charakteristické „hrobečky“. Na začátku tohoto úseku, kousek od kraje lesa, je ještě jedna jakási odbočka. Vlastní těleso je jen velmi krátké, ale mohla na něj navazovat buď úzká, nebo mohlo být nedobudováno. Podle jednoho z pramenů je to však jen výhybna na jednokolejném úseku. Takto jsme došli do místa přejezdu nad Zaječovem, kde jsme předchozího dne začínali a po silnici se vydali do Zaječova. Zde jsme si ještě někteří prohlédli alespoň zvenčí poutní místo Svatá Dobrotivá a pak už autobusem zpět do Hořovic na vlak.

---

Ještě pár odkazů na různé články o této trati:

Článek Petra Pokorného o pozůstatcích. Menší nevýhodou je, že je popis opačným směrem z Františkova do Dobřívi. I zde je množství fotografií a tři místa jsou znázorněna i na mapách. Podle detailů se jedná asi o „desítky“: http://www.brdy.info/clanky/strousberg/.

V tomto článku je i odkaz na Zdeňka Kastnera „Železný kraj“. Článek sice na uvedené adrese již neexistuje, ale je na adrese http://www.brdy.org/content/view/52/30/. Zde doporučuji hlavně kapitolu 5, kde popisuje autor krátký úsek nad Zaječovem.

Dále doporučuji stránku Vojenského historického sdružení Brdy: http://www.vhsb.cz/clanky/pozustatky-stroussbergovy-zeleznice-v-krajine.xhtml. Zde je mimo jiné mapa, kde je zakreslem úsek od Peškova dubu po „výhybku“. Na tomto servru je pak několik fotogalerií ohledně Strousbergovy dráhy. Nevýhodou je jen, že po zvolení některého článku se „ztratí“ umístění v menu, takže se špatně kontroluje, co již si návštěvník prohlédl a dále to, že jsou to většinou fotogalerie z akcí „po stopách…“ a tak jsou tam spíše „společenské“ fotografie a v menším množství pozůstatky. Jinak asi jsou ty pochody zajímavé a snad by se na nich účastník mohl dozvědět nějaké podrobnosti a nebo by byl minimálně na trasu nasměrován. Ale žádnou jejich akci jsem neabsolvoval, takže nevím, jak jsou kvalitní.

---

Toto album je z úseku od Zaječova po výhybku.

První úsek byl dokonce pojížděn. Ze začátku vede jako mez v loukách (pastvinách), Následuje ohrada, kterou jsme obcházeli „zespodu“ přes jednu část Zaječova (Zaječov jako takový se skládá z několika vesnic) a na návsi u rybníka jsme zahli po polní cestě k cípu lesa. Asi tak na úrovni poslední stavby (novostavba) je v louce vlevo jasný zarostlý násep. Dva účastníci se vydali do ohrady, protože pasoucí se koně byli klidní a přinesli zprávu, že je zde i propustek. Po obejití zahrady toho domu jsme došli na mírně se svažující louku na níž je zřetelná terénní nerovnost stáčející se doleva za cíp lesa a končící hranou přibližující se ke zmíněné cestě, která překročila svůj vrchol. V zářezu je maximum tratě. Trasa zde zároveň provedla obrat ze směru SV na SZ a dále Z a ZJZ, tedy téměř o 180 stupňů. Před zářezem a obloukem taky končil pojížděný úsek a celý zbytek soboty již byla nedostavěná trať. Naštěstí nebyly pastviny ještě po zimě zprovozněny, takže nám až tak nevadily obnovené ohradníky. Jinak bychom na tento oblouk nemohli.

Následuje průchod polem, tedy zde ze začátku neosetou ornicí. Trasa zde není příliš sledovatelná, jasný je pak až násep u obce Olešná, který dosahuje až 8 m podle rozdílu nadmořské výšky zobrazené na GPSce na náspu a v místě chybějícího mostku přes potok. Poté vede trasa okrajem fotbalového hřiště nebo zřejmě spíše po okraji sousedního pole až k silnici, po které jsme do Zaječova dojeli autobusem. Dále trasa obcházela zleva vesnici až k silnici směrem na Kařez. Někde v místech takového mírného esíčka silnice byl (měl být) přejezd a obloukem po louce na opačné straně silnice se trasa srovná se silnicí a přejde potok. Zde je zarostlý násep resp. odřez. Zhruba v pokračování je pak na okraji lesa schovaný mostek resp. jeho patky. Následuje násep porostlý mladým lesem a následně se na trasu dostane široká lesní cesta, kterou se sem dá přijít od silnice v případě neprůchodnosti pastvin v době pastvy. V jednom místě pak přijde lesní křižovatka, na níž asfaltka odbočí a následuje neupravené těleso, které přechází do zářezu, který může být i zavodněný. My jsme naštěstí prošli suchou nohou. Na konci je mladý náletový porost a úplně na konci pak „alej“ vysokých stromů. Cesta míří na kůlnu lesní chaty a těsně před tímto místem zleva přichází odbočka od nádraží Kařízek. Kousek před odbočkou nás došli místní turisté.

Kategorie a štítky

Nastavení